Osobnosti a rodáci

Velké postavy jaroslavické minulosti:

Anton Wittmann (1770-1842)

Osobnost Antona Wittmanna, rodáka z Dolních Rakous, ztělesňuje představitele osvícenského myšlení, který v pozici vrchnostenského úředníka zasáhl výrazně do dění na Jaroslavicku v období protinapoleonských válek. Jeho působení v našem kraji bylo sice pouze jednou epizodou v jeho úspěšné kariéře hospodářského odborníka, nicméně již tehdy si Wittmann cílevědomě shromažďoval zásluhy, kterými by podpořil své budoucí povýšení do šlechtického stavu.

V první polovině 90. let 18. století nastoupil do vrchnostenských služeb na panství Mühlbach v kraji Korneuburg, odkud pak přichází do služeb modernizačně uvažujícího Petra svobodného pána von Brauna, jenž vlastnil i jaroslavické panství (1801-1808). Již v  Mühlbachu sepsal vzdělávací spis o zemědělství pro selské obyvatelstvo, v Jaroslavicích zaváděním racionálního „ekonomického systému“ zvedl produkci zdejšího panství trojnásobně. Tento nový systém byl spjat i s abolicí roboty, tj. s procesem, který umožňoval poddaným sedlákům vyvázat se z robotních povinností, však již v září 1803 se vykoupilo prvních 13 jaroslavických sedláků.

Nové hospodářské technologie poznával Wittmann na vzdělávacích cestách po Evropě, navštívil Lombardii, severní Německo a  Nizozemí a seznámil se se zavlažovacími systémy, pěstováním jetelovin, chovem nových plemen dobytka, výrobou sýrů parmezánového typu. Všechny své poznatky popularizoval v tiskem vydávaných návodech a zaváděl je na jaroslavickém panství. Vysušoval rybníky, intenzivně využíval pastviny, sázel rychle rostoucí dřeviny, zaváděl nové plodiny a chovy hospodářských zvířat.

Wittmann se ovšem nevyznačoval jen svými ekonomickými aktivitami, k jeho pověsti napomohly jeho postoje při nepřátelském vpádu Napoleonova vojska na naše území. V době bitvy u Slavkova v závěru roku 1805 nechal přes zákaz francouzského velení zásobovat spojenecké ruské oddíly potravinami. Aby nepadly Francouzům do rukou zásoby vína státního panství v Louce, nechal toto za nejvyšší možné ceny prodat, a tak státní pokladna neutržila ztráty. Postaral se také o obnovení mostu u  Znojma pro postupující rakouské oddíly.

Po stažení nepřátel z kraje na počátku roku 1806 však hrozilo vypuknutí hladu, proto se Wittmann zasadil o rychlé obnovení volného prodeje obilí a po domluvě s krajským úřadem ve Znojmě dal na trh obilí ze státních sýpek, a tak snížil jeho cenu, aby bylo dostupné pro nejširší vrstvy obyvatelstva.

Vystavení Rakouska nepřátelským vpádům vedlo v roce 1808 k ustavení domobrany, která by zemi bránila při okupaci nepřítelem. U jejího zrodu v Jaroslavicích stojí opět aktivně Wittmann, za 500  zlatých najal 10 mužů a se svým bratrem, dobrovolníkem vídeňského korpsu, osobně tyto muže vycvičil ve zbrani.

Souhrn jeho zásluh, hospodářských a vlasteneckých, převážně spjatých s Wittmannovou pozicí hospodářského inspektora jaroslavického panství, se stal podkladem jeho povýšení do šlechtického stavu v roce 1810. Ústřední figurou jeho erbu byl lev nesoucí ve svých tlapách svazek zlatavého obilí a zelený hrozen, tedy symboly jaroslavické krajiny.

Ekonomické dovednosti von Wittmanna mu umožnily proniknout do služeb císařské rodiny a stal se správcem jejich rodinných velkostatků. Vedl statky arcivévody Albrechta v Uhrách (tady založil ekonomickou vzdělávací instituci), na Moravě (Židlochovice), ve Slezsku (Těšín) a Haliči (Wadowiel). V roce 1823 si pak koupil vlastní panství Leopoldsdorf v Dolním Rakousku. To již žádal o povýšení do rytířského stavu, čehož i roku 1826 dosáhl. O rok později získává šlechtická práva i v Čechách, neboť i zde chtěl zakoupit další velkostatek. Nakonec umírá v roce 1842 v Třeboni.

S Jaroslavicemi tak byla počátkem 19. věku spjata postava, jíž moravský místodržitel Mitrowsky označil roku 1824 za „génia vedení vysokého hospodářství“. Není divu, že se v říjnu 1808 dožadovali poddaní z Jaroslavic, Micmanic, Slupi, Oleksoviček, Valtrovic, Křídlůvek, Hrádku, Dyjákoviček, Šatova, Hnanic a Načeratic, aby Anton Wittmann zůstal ve službách jaroslavické vrchnosti.

Mužem, který se v  Jaroslavicích narodil a získal mezinárodní uznání, byl Anton Goldmann.

Narodil se roku 1830 v  rodině Mathiase Goldmanna, soudního úředníka c.k. Jako malý chlapec neustále něco kutil se strýcem, který měl v městečku stolařství. V roce 1854 odešel do Vídně, kde se chtěl věnovat prosazení svých nápadů a snů v oblasti fotografie. Již 1.8.1858 otevřel fotodílnu ve Weidenu.

Roku 1860 předvedl svoji komorovou kameru a s ní slavil úspěchy i u císařského dvora. Roku 1873  se zúčastnil světové výstavy ve Vídni a získal medaili. Za tento úspěch obdržel osobní vyznamenání od císaře Františka Josefa I.

V roce 1878 odešel do Paříže, kde strávil tři roky v salonu bratří Lumiérů. Zbytek života strávil ve Vídni, kde se nadále věnoval zdokonalování a  vývoji kamery a fotopřístrojů.

Tím se zapsal do dějin světové fotografie.

Franz Schaden

Akademický malíř, který v  Jaroslavicích strávil většinu svého života. Jeho hlavní tvůrčí období skončilo s příchodem nacismu. Hlavními náměty jeho tvorby byla příroda okolí Jaroslavic a lidé zde žijící. Rád používal odstíny teplých barev, zejména hnědé.

Jeho obrazy zdobily mnohé byty a dnes se stávají vyhledávaným artiklem sběratelů umění.

Polský hold hraběti Hompeschovi