Vinařství a ochutnávky

Jaroslavické vinařství včera a zítra

Vinohradnictví a vinařství patří bezpochyby k nejvýraznějším fenoménům, které charakterizují náš městys (pardon, pro některé naše zápecníky stále jen a jen prostou obec) a vedle hospodářského významu měly vždy výrazný kulturní rozměr. Inspirativním údobím zůstane přelom 19. a 20. věku, kdy se jaroslavické vinařství vyprostilo z feudálních poměrů a jeho nositeli se stali svobodní občané. A právě jejich svobodná aktivita stojící mimo správu státu převedla tento obor přes pohromy „amerických“ chorob peronospóry a révokazu a značka „Jaroslavické víno“ (Joslowitzer Wein) patřila před 1. světovou válkou v rámci předlitavského rakouského trhu k těm ceněným. Cesta k tomuto cíli vedla přes dobrovolnou organizaci trhu vínem, v první fázi (50. až 80. léta 19. st.) byla v režii znojemských obchodníků, posléze se do ní zapojilo selské obyvatelstvo znojemského venkova. Prostředím, kde k této organizaci docházelo, byl Okresní hospodářský spolek ve Znojmě (zal. 1857) a stěžejním mechanismem byla klasifikace vín, která se ve zdejším kraji produkovala. Roztříděním vín vznikl pro zákazníka přehledný systém kvality vína a již v roce 1855 nacházíme 1. klasifikaci vína na okrese, k dokonalosti dovedenou 1873 a to při příležitosti pořádání Světové výstavy ve Vídni (obdobně již 1855 byla na Světové výstavě v Paříži klasifikována vína z Bordeaux). Tón v hospodářském spolku udávali znojemští měšťané a tak jejich klasifikace více vyzvedávala vína z poloh blízkých městu, jaroslavická vína byla tak zařazena až do III. třídy kvality a byla prodávána jako moravská zemská vína. To ovšem zcela neodpovídalo kvalitě zdejších vín a tak se pojem „Jaroslavické víno“ objevuje až v okamžiku, kdy venkovští členové spolku založili jeho vinařskou sekci, shodou okolností se tento počin udál v Jaroslavicích roku 1893. Předcházela mu aktivizace vinařů ze Znojemska, jimž se podařilo v předchozím roce uspořádat první velkou vinařskou výstavu ve Znojmě (výrazně se na její organizaci podílela i jaroslavická reprezentace).
Výsledky aktivizace se záhy dostavily. V roce 1907 se konala ve Znojmě II. putovní výstava zemské zemědělské společnosti, hlavní cenu za víno vyhrál jaroslavický obchodník vínem Johann Joscht jun. a klasifikace jihomoravských vín provedená tehdy zemským inspektorem klade již „Jaroslavické víno“ na roveň vínům z proslulých tratí (primát na Znojemsku zaujímal Schobes a Lampelberg). Ona emancipace ze závislosti na znojemských obchodnících vedla v roce 1910 k založení vlastního Okresního hospodářského spolku v Jaroslavicích, přirozeně i s vinařskou sekcí (jejími předsedy byli H. Titzl a V. Müllner).
Zaznamenejme v našem povídání skutečnost, že vína obchodníci a vinaři třídili podle systému, který se dnes nazývá románským a vycházel z geograficky vymezených míst produkce. Stěžejními prvky organizace trhu vínem tedy byla vinařská sdružení, z jejichž prostředí vycházela tato klasifikace. Šlo o soustavu, která se dnes opět vrací. V rámci Evropské unie je roztříďování vín přibližováno onomu francouzskému způsobu, v prosinci 2007 schválila EU zavedení geografického označování vín. To mj. povede v budoucnu na úrovni obcí ke vzniku apelací, podle nichž budou vína pojmenována a povyšována na „velké vinice“ (Cru a Grand Cru). Takový systém však stojí na existenci místní vinařské samosprávy, apelačních vinařských spolků, které budou nositeli tohoto procesu. Historie jejich význam jen stvrzuje. Bez získání statutu vlastní apelace (kupř. „Apelace Jaroslavice“ pro viniční trati blízké si charakterem na katastru Jaroslavic, Oleksoviček a částečně Slupi), budou místní vína prodávána jen pod značkou „Morava“ či „Znojmo“ (přirozeně souběžně se značením vín podle odrůdy a cukru), aniž by se mohl již v jejich názvu zhodnotit jejich specifický lokální charakter. Z Brna ani Znojma zájem na vzniku „Apelace Jaroslavice“ asi nečekejme. Iniciativa může přijít jen od místních vinohradníků a vinařů. A zůstává otázkou, zda na zelené louce založit nějaké to Společenstvo vinařů Apelace Jaroslavice, o. s. nebo zda nenalézt jinou variantu, kupříkladu zda v takový spolek neproměnit stávající místní zahrádkářský svaz?

Značka „Jaroslavické víno“ byla primárně šířena vinnými šenky jako byla vinárna E. Steiba na Dolním náměstí ve Znojmě nebo „Joslowitzer Weinhaus“ ve Vídni (na obrázku), který provozoval v letech 1888-1913 jaroslavický rodák P. Griebler (dnes se, bohužel, nachází na tomto místě prodejna s erotickými filmy).

Jaroslavické vinařství včera a zítra II

Před rokem jsme se poprvé dotkli na těchto stránkách minulosti jaroslavického vinařství a to v souvislosti s určitou homogenizací klasifikace vín v rámci společného národního trhu Evropské unie, která vychází z geografického základu a stojí na občanských, samosprávných aktivitách. Mohli jsme konstatovat, že tato zeměpisná klasifikace odpovídá tradici třídění zdejších vín už z doby formování moderního trhu vínem v 19. století. Během onoho uplynulého roku se povedlo na Znojemsku uvést v život i první vlaštovku této nové paralelní klasifikace: „VOC Znojmo“. Naskýtá se tak otázka „VOC Jaroslavice“ coby nositele eventuální značky „Jaroslavické“? Každá lokální VOC je postavena na jedinečném terroir, jehož součástí je i tradice místní značky. Jak tedy vlastně vypadala značka „Jaroslavické“ v minulosti?

Nutno konstatovat, že nebyla samozřejmostí. První vědecké pojednání o vínech ze Znojemska z roku 1821 Jaroslavice nevidí. Ovšem již excelentní znalec vín v habsburské monarchii, autor rozsáhlého díla o vínech uherských, Franz Schams ve svém průvodci rakouských vín z roku 1835 Jaroslavice jmenuje- bohužel, současně konstatuje, že jsou vína odtud prodávána pod značkou „Moravské zemské víno“. Obdobně unikátní přehled moravských reálií Řehoře Wolneho v roce 1837 sice Jaroslavice zmiňuje, zdejší vína ovšem vysoce hodnocena nejsou.

Uznale se o jaroslavickém víně začíná hovořit až v souvislosti s aktivitou inspektora velkostatku Leopolda Quiaße a vybudováním vinice na Lampelbergu, která se sice tehdy nacházela na katastru Hnízda (spadajícího pod obec Slup), ale patřila jaroslavickému velkostatku. V posledním čtvrtstoletí před rokem 1900 se tak začaly spojovat pojmy „Lampelbergské“ a „Jaroslavické“ víno. Na ono zastínění jaroslavických vín vyhlášenými polohami v okolí si stěžuje ještě v roce 1894 starosta C. Griebaum. Nicméně právě v posledním desetiletí 19. století se značka „Jaroslavické“ začíná prosazovat. Napomáhá tomu spolková činnost, vídeňské a znojemské vinárny a místní vinařské podniky (firmy Joscht a Titzl). Již na 1. a 2. vinařském trhu ve Znojmě v roce 1904, resp. 1905 se nabízejí vína „Jaroslavická“, přičemž v rámci této značky počíná vystupovat trať „Na zámku“. Konstituování značky „Jaroslavické“ potvrzuje klasifikace jihomoravských vín z roku 1907, kterou sestavil vinařský inspektor W. Nachtweh. Doslova uvádí, že „jaroslavická nejslavnější vína pocházejí většinou z tratí „Na zámku“, „Motol“ a „Zinsweingarten“. „Jaroslavické“ tedy pocházelo jak z jaroslavického, tak oleksovičského katastru, označení Zinsweingarten patřilo vinicím v jižním svahu nad jaroslavickou hájenkou (dnešní část Kacperků).

Politická i hospodářská nestabilita střední Evropy po I. světové válce dopracování systému klasifikace vín nepřála. Stěžejní starostí vinařů bylo spíše jejich hospodářské přežití, které vedlo ke společnému hájení jejich zájmů. Spolkové občanské aktivity se proměňují v dobovém duchu nacionalismu a socialismu v družstevní hnutí a Jaroslavičtí v únoru 1939 zakládají Okresní vinařské družstvo Jaroslavice (Winzergenossenschaft Joslowitz). Družstvo sdružovalo 35 vinařů a pronajalo si sklepní hospodářství bývalého Joschtova vinařství na Znojemské (č. p. 205). I přes svůj potencionál se toto vinařské družstvo nestalo prostředím, které by bylo nositelem značky „Jaroslavické“. Provoz limitovala válka, po níž bylo družstvo konfiskováno. A přestože obnovená republika navázala na proces koncentrace některých produkcí do družstev, neobnovení zdejšího okresu vedlo k tomu, že i vinařství na Jaroslavicku spadlo do rajónu Vinařsko-ovocnického družstva ve Znojmě (pokračovatele sesterského družstva jaroslavického- Okresního vinařského družstva Znojmo z roku 1939).

Dobrému zvuku jaroslavických vín tak začala významně napomáhat od poloviny sedmdesátých let minulého století až instituce oblastní výstavy vín, jejíž letošní 36. ročník vypovídá o možnostech „Jaroslavického“ vína. „VOC Jaroslavice“ se svými „velkými vinicemi“ na „Na zámku“, „Motol“ (Na vinicích) a „Kacperky“ má jistě šanci, vždyť nevyužít potencionálu zdejšího terroir by bylo hříchem vůči našim potomkům.

Jaroslavické vinařství včera a zítra III

(„Jaroslavické“ a vzestup a pád vinařských firem Joscht a Titzl)

Nový způsob kategorizace vín dle zeměpisného původu počal nyní favorizovat geografická označení vína a je tedy na místě opět mluvit o „Jaroslavickém“, jak tomu bývalo v minulosti. V předcházejících dvou povídáních na téma „Jaroslavického“ jsme viděli, že utvoření této značky spadá do časů hospodářské svobody v 19. století, jíž jaroslavičtí vinaři dokonale využili a dokázali i přes nepřízeň „amerických“ chorob, že na přelomu 19. a 20. století dosáhl rozsah vinohradů na jaroslavickém (84 ha) a oleksovičském (50 ha) katastru svého historického maxima. Jako „Jaroslavické“ bylo tedy označováno víno původem z Jaroslavic a Oleksoviček, kdežto ze slupských vinic bylo prodáváno pod značkou „Strachotické“, jež těžilo ze slávy strachotické viniční tratě „Waldbergen“ (dnes „Strachotický vrch“).

Značka „Jaroslavické“ však neměla k dispozici dávnou pověst strachotického vína a o její ustavení a rozšíření se zasloužily občanské iniciativy (spolky), vinařské podniky a vinárny. Podívejme se dnes na fenomén vinařských firem, které proslavily zdejší vinařství. Vyprávění o nich nepostrádá dramatičnost vzestupu a pádu a nabízí tak příběh k doušku „Jaroslavického“.

Prvotní impulz k rozmachu jaroslavického vinařství sice vzešel od jaroslavického velkostatku a inspektora Quaiße, ale stěžejní význam měly pro zdejší vinařství firmy Joscht (bývalý statkový sklep - dnes sklepy Vinice Hnánice, s.r.o. páně Hamzova) a Titzl (budovy dnešního Znovínu, a. s.). Paradoxně oba jejich zakladatelé pocházeli z vinařsky nehostinných krajů, Johann Joscht sen. se narodil v Polné na Vysočině a Hans Titzl v severomoravském Zábřehu. První si ve městečku jako třicátník otevřel v roce 1859 obchod smíšeným zbožím a vínem, který nabyl takového významu, že v roce 1878 koupil na Znojemské dům č. p. 205 a vybudoval zde impozantní sklepení. Zlatý věk pak Joschtova vína prodělala za jeho syna Johanna juniora. Ten v roce 1907 patřil k jedněm z mála producentům lahvového vína na jižní Moravě! (Nezapomínejme, že v této době se ještě vína běžně prodávala v soudcích.)

Naproti tomu Titzl (1864 - 1929) se vyučil vinařině v rakouském Retzu, odkud pocházela jeho manželka, a v Jaroslavicích se usadil v roce 1899, nejdříve v domě č. p. 196, ale již v roce 1903 koupil dům č. p. 194, jenž se stal zázemím rozsáhlého sklepního hospodářství a expandující firmu nechal H. Titzl roku 1914 zapsat do obchodního rejstříku. Oba vinařské podniky – a s nimi i jaroslavická vína – zažívaly v letech před I. světovou válkou své zlaté údobí. Ještě v roce 1919 byly vinařskou inspekcí vyzvednuty Joschtovy vinohrady- především okolo cesty do Kadolce a v „Motole“ (Titzlovi naproti tomu koncentrovali držbu vinic do Oleksoviček.), avšak hospodářská a politická nestabilita 20. a 30. let 20. století se odrazila i v osudu těchto vyhlášených jaroslavických podniků.

Joschtovu vinařství hrozil konkurs už v roce 1926 a tak se raději Johann Joscht jun. roku 1929 domluvil s dalším obchodníkem vínem Aloisem Kocabem, který se stal jeho společníkem (od r. 1930 tak firma vystupovala pod názvem J. Joscht & Co.), načež v listopadu 1931 z podniku J. Joscht vystoupil. Zda se takto snažil zbavit svých dluhů, či k tomuto kroku byl donucen Kocabem, zůstane zřejmě i v budoucnu předmětem vyprávěčských spekulací. Každopádně A. Kocab 1934 ukončil činnost závodu (1936 se odstěhoval do Miroslavi a za války byl vládním inspektorem ve Vídni) a v roce 1935 byl Joschtův sklep na Znojemské vydražen mikulovskou firmou Teltscher – Glattauer (kromě Mikulova vlastnila i sklepy ve Znojmě a Miroslavi).

Vinařství Titzlovo bylo v tu samou dobu poznamenáno rodinnou krizí, když v roce 1929 zemřel zakladatel firmy a vedení podniku bylo oslabeno nezpůsobilostí částí dědiců. Vinařství nakonec vedly vdova Marie a dcera Rita Titzlovy, neboť oba Ritiny bratři trpěli duševní chorobou. Starší ing. Hans Titzl byl již v roce 1933 zbaven svéprávnosti a pobýval v ústavu v Opavě, u mladšího Erwina se příznaky objevily později, 1934 byl hospitalizován v Brně o 2 roky později byl i on (byť částečně) zbaven příčetnosti. Čtenář si tu nemůže nevzpomenout na Havlíčkova „Neviditelného“ , román o úpadku měšťanské rodiny. Tato krize ve spojení se zastavováním výroby za války vedla k tomu, že německé úřady v roce 1941 konstatují, že firma Titzl vlastně „už neexistuje“.

Obě vinařství, v prvních dvou desetiletích 20. století na vrcholu, prožívala ve 30. letech 20. století hlubokou krizi. Joschtovo sklepení si za války pronajalo Okresní vinařské družstvo Jaroslavice (firma Teltscher – Glattauer byla jako židovská zabrána a sklep na Znojemské nakonec arizoval hrabě von Spee) a sklepení Titzlovo po válce získalo jako konfiskát okresní Vinařsko-ovocnické družstvo Znojmo. Cesta těchto soukromých firem, jež ovlivnily zásadním způsobem jaroslavické vinařství, vedla do vinařských družstev, jež představovala další fázi hospodářského vývoje, který poznamenal zdejší vinařství. Značce „Jaroslavické“ však tehdy již chyběly další dva pilíře, na nichž stála, svobodná občanská sdružení a specializované vinárny.

Martin Markel

XXXIII. oblastní výstava vín Jaroslavice 2006

Obec Jaroslavice ve spolupráci s akciovou společností Znovín Znojmo zorganizovali v roce 2006 již XXXIII. oblastní výstavu vín. Dříve byla výstava organizována místním zahrádkářským svazem a asi před 10 léty si ji vzala pod patronát Obec Jaroslavice.
Odborná degustace, na které hodnotilo 48 členů degustační komise, proběhla 14. dubna. Celkem 405 vzorků, z toho 343 vín a 62 červených, bylo hodnoceno pětibodovým systémem. Vína hodnocena od 1.00 do 1,99 trestných bodů byla oceněna zlatou medailí. Uděleno bylo 156 zlatých medailí, což svědčí o vysoké kvalitě poskytnutých vín. Dílčí výsledky jistě naleznete na našich stránkách, kompletní výsledky Vám na vyžádání na E-mail adrese info@obec-jaroslavice.cz zašleme prostřednictvím elektronické pošty.
Sklizeň v roce 2005 předurčovala bohatá plná vína s vyšším zbytkovým cukrem. Milovníci přívlastkových vín si tedy na letošní výstavě Jaroslavicích přišli na své, protože více jak polovina vzorků vín byla označena přívlastkem. Diplomy za zlaté medaile si vinaři mohli převzít přímo na výstavě vín, která proběhla v sobotu 29. dubna v sále Hostince "U Šmídů". Dobrou náladu při koštování doprovázela cimbálová muzika Dyjavánek. Při večerní zábavě nám rozproudila krev skupina Klakson a jako každým rokem se zábava neobešla bez tradičního tanečku pana starosty na sudu. Vrcholem večera bylo pak losování tomboly, kde hlavní cenou byl víkendový pobyt v hotelu HAPPY STAR pro dvě osoby, all inclusive.

Tímto děkujeme vystavovatelům vín, sponzorům a všem, kteří přispěli ke zdárnému průběhu celé výstavy a přejeme úspěšný vinařský rok.

Výstavní výbor:
Petr Zálešák
Ladislav Mikulenčák
Ing. Jaroslav Opatřil
Jaroslav Chaloupecký
Marika Vasmanská

Vinařství a ochutnávky vín

Pěstování vína má v obci Jaroslavice velkou tradici.
Jaroslavice jsou obklopeny rozhlehlými vinohrady a vyznačují se rozvinutým vinařstvím. Patří ke znojemské vinařské oblasti. Zdejší teplé klima a nížinatá oblast s úrodnou půdou svědčí zejména těmto odrůdám: Veltlínské zelené, Müller-Thurgau, Ryzlink vlašský, Svatovavřinecké, Zweigeltrebe a Rulandské modré. V Jaroslavicích je ve vinném archívu firmy Znovín Znojmo, a.s., uloženo nejstarší víno České republiky. Jedná se o Modrý Portugal, ročník 1945, kterého zde zbývá posledních 7 lahví. Firma Znovín Znojmo zpracovává ve svém středisku v Jaroslavicích bílá i červená vína o ročním objemu cca 160 vagónů.
V Jaroslavicích je mnoho drobných pěstitelů vinné révy. Vinaři se zde prezentují se svými vzorky vín na tradiční oblastní výstavě vín, která se koná většinou poslední sobotu v dubnu. Veřejné ochutnávce předchází odborná degustace, kde jsou vína ohodnocena. Nejlepší vinaři jsou pak odměněni hodnotnými cenami s vinařskou tématikou. Organizátorem akce je obec Jaroslavice a Znovín Znojmo, a.s.

Vždyť se s vínem s vínem
tak pěkně zpívá,
bez něho je písně jenom půl.
S dobrým vínem píseň
ráda se mívá,
patří k sobě jak chleba a sůl.

(text P. Ulrycha z písně Chtěl jsem hledat studánečku čistou)