Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Historie obce Jaroslavice

Městečko na potoce Daníži se rozkládá v úrodné nížině v nadmořské výšce 189 metrů, asi 17 km od Znojma, přímo na státní hranici s Rakouskem.

Okolí Jaroslavic bylo osídleno již v době kamenné, jak o tom svědčí naleziště sídliště lovců mamutů.Další historicky známé skutečnosti jsou staré téměř 900 let.

S trochou nadsázky se dá minulost označit jako významnější, než současnost. Čas běží a jednotlivé přelomové události píší historii této dříve mimořádné obce, pak časem i  bohem zapomenuté a nově se probouzející do své svobodné identity.

Více k tématu odborníci, historii však určují lidé dané doby a podle jejich skutků bude jednou popsána.


Mezníky zapsané do historie

("osmičková výročí" budou doplněna o  další zlomové události)

  • 1363 – první zmínka o Jaroslavickém hradu s vesnicí
  • 1788 – začátek stavby kostela sv. Jiljí. Stavby byla dokončena a  vysvěcena roku 1782
  • 1898 – postavena škola Františka Josefa I., ve které se vyučuje dodnes
  • 1913 – postavena jaroslavická elektrárna, vybudováno veřejné osvětlení
  • 1918 – 17. prosince byly Jaroslavice obsazeny českou armádou a  připojeny po rozpadu Rakousko-Uherska k nově vzniklé Československé republice.
  • 1938 – říjen – vystěhování českých rodin , obsazení Jaroslavic německými ozbrojenými skupinami a připojení k „Říši“.
  • 1948 – založení novodobého Jaroslavického rybníka o rozloze 254,7 ha
  • 1953 – poslední povodeň na potoce Daníži
  • 1958 – regulace Daníže nákladem 5 550 000 Kč
  • 1998 – plynofikace obce


Kapitoly z dějin Jaroslavic, aneb co již v knize nebylo

Údělem každého líčení minulosti je, že již v okamžiku svého sepsání kniha antikvuje a sám autor po uzavření rukopisu odhalí drobné omyly či při archivním bádání nalezne nové dokumenty dokreslující doposud prázdná místa v minulosti líčeného objektu. I v případě monografie o obci tomu nebylo jinak. Okolo svatého Martina loňského roku, kdy již byla jaroslavická minulost svazována do pevné vazby, upadal její autor do badatelského transu v  Rakouském státním archivu a ve fondu presidiálních spisů ministerstva vnitra, pardon císařského a královského ministerstva vnitra z let 1848-1918 zabodával své oči do kurentem zaplněných ohořelých – po požáru ministerstva při nepokojích za první (rakouské) republiky – listin, které zaznamenávaly některé okolnosti vzniku občanských úřadů v  Jaroslavicích po roce 1850.

Měšťanská revoluce roku 1848 přinesla císařským poddaným statut svobodných občanů a konec státní správy svěřené vrchnostem. Od roku 1850 byly zřizovány nové, nyní již občanské státní úřady a Jaroslavice získaly okresní statut. Mocenský zlom byl ovšem doprovázen řadou praktických problémů, mezi něž patřilo i  fyzické umístění státních institucí. Pokud doposud vykonávaly funkce státní správy vrchnostenské úřady, přirozeně sídlily v budovách vrchnosti patřícím. Po revoluci 1848 sice přestaly být vrchnosti vrchnostmi, zámečtí pánové se staly občany stejně jako jejich bývalí poddaní, avšak domy majitelů zámku zůstaly jejich majetkem. V  Jaroslavicích byly vrchnostenské úřady soustředěny v tzv. Bezirkshausu, Obvodním domě na Hrádecké ulici. Část vrchnostenských úředníků se proměnila v úředníky státní a majitel velkostatku hrabě von Hompesch-Bollheim podepsal se státem nájemní smlouvu na tento dům.

Záhy se měl ovšem dostavit problém – pro byrokracii symptomatický – nedostatku místa pro ony státní úředníky. První, kdo takovou touhu po rozšíření pocítil, byl berní úřad a inicioval zvětšení prostor okresních úřadů. V září 1854 c. k. Moravská organizační zemská komise v Brně projednávala jaroslavickou kauzu. Berní úřad žádal přístavbu jedné místnosti hodnotě 1011 zlatých na náklady státu. Proti se postavil hrabě Hompesch-Bollheim, který se odvolával na nájemní smlouvu, podle níž mu měl být dům po uplynutí nájemní doby vrácen v původním stavu a že tudíž nehodlá pak „nesymetrickou přístavbu“ demolovat a už vůbec ne na vlastní náklady. Bývalé vrchnosti se jen těžce smiřovaly s mocenskou emancipací bývalých podaných a občanské instituce nebudovaly s velkým nadšením.

Přesto se snažil hrabě Hompesch-Bolheim nalézt přijatelné řešení. Režim nového absolutismu v  50. letech 19. století vycházel vcelku aristokracii vstříc a tak hrabě navrhl komisi, že by na vlastní náklady postavil dům pro berní úředníky s  bytem pro úředního sluhu a stát by si tento dům pronajal na 10 let za 250 zl. ročně. Od státu pak požadoval osvobození stavby od daní. Státní úřady konstatovaly, že finanční požadavky hraběte nejsou „přemrštěné“ a  vzhledem k tomu, že se zavázal zahájit stavbu již příštího roku, vyslovilo c. k. okresní hejtmanství v Mikulově (kam Jaroslavice původně spadaly) s hraběcím návrhem souhlas.

V této fázi konstituování nové státní správy dávaly úřady přednost (z hlediska ročního rozpočtu lacinějším) pronájmům prostor než (jednorázově drahým) novostavbám okresních úřadů. Během léta 1854 se mikulovský hejtman rozhodl v případě jaroslavického okresního úřadu (včetně bytu pro okresního představeného) pro takové řešení a až vzestup moci jaroslavických občanů za ústavních poměrů po roce 1861, resp. 1867 vedl reprezentanty obce ke  stavbě okresního úřadu v závěru 80. let 19. století v rámci radničního komplexu na náměstí. V té době už hrabě Hompesch-Bollheim raději kandidoval do říšské rady na Haliči (vlastnil tu druhý velkostatek v  Rudniku), než by reprezentoval Moravu s emancipovanými občany.