Novinky z Jaroslavic - Mše svatá k uctění památky hraběte Hompesche v kryptě na hřbitově v Jaroslavicích

Pozvánka na Mši svatou

V sobotu 5. června 2010 se na místním hřbitově v Jaroslavicích v rodinné kryptě bude konat mše svatá za hraběte Ferdinanda von Hompesche - Bollheima, rodáka z Jaroslavic, který se v polském městě Rudnik nad Sanem zasloužil za rozvoj košíkářství a vznik ratanového průmyslu, kterým se město proslavilo.

Mše se koná za účasti polského a českého kněze a za účasti 8 členné polské výpravy v čele s panem Marianem Pedlowským (členem zastupitelstva města Rudnik nad Sanem). V pátek Poláci chtějí uspořádat rakve v kryptě - v rodinné hrobce Hompesch - Bollheimů.

Pro připomenutí přikládáme článek Martina Markela, který napsal k jejich  minulé návštěvě.

Polský hold hraběti Hompeschovi

Zavítáte-li na místní hřbitov, můžete si povšimnout tabulky, která přibyla na ozdobné kování hrobky hrabat von Hompesch-Bollheim, která byla po třičtvrtěstoletí pány jaroslavického zámku (1835-1914). Tabulka v českém, německém a polském jazyce připomíná zásluhy Ferdinanda von Hompesch-Bollheima (1843-1897) o rozvoj košíkářství a vznik ratanového průmyslu v Rudniku nad Sanem, pětitisícovém městečku v jihovýchodním Polsku, nedaleko hranic s Ukrajinou. Její umístění iniciovali pánové Marian Pędlowski (člen zastupitelstva města Rudniku n. S.) a architekt Janusz Chmiel, kteří stojí v čele aktivit mapujících dějiny jejich města.

A proč do Jaroslavic přivítala, v krátké době již druhá, delegace z Rudniku? Košíkářství představuje dodnes hlavní zdroj obživy místních obyvatel a Rudnikem nad Sanem se stal centrem ratanového průmyslu v dnešním Polsku. A právě hrabě Ferdinand von Hompesch-Bollheim poslal v 70. letech 19. věku do Vídně první muže z Rudniku, aby se vyučili košíkářskému řemeslu a položil tak základy tohoto pro Rudnik tak významného odvětví. Oba zmínění pánové rozvíjejí odkaz rodiny Hompeschů – je po ní pojmenován i spolek pro rozvoj tamního regionu - a zcela přirozeně začali pátrat po místě, kde je jejich dobrodinec (již v roce 1904 mu postavili Rudničané pomník) pohřben. V rámci monarchie vlastnili Hompeschové vedle jaroslavického panství i majetky na tehdejší Haliči, v roce 1845 koupili Rudnik a střídavě pobývali v Jaroslavicích, Vídni či Rudniku, kde mnohem lépe zapadli do místní komunity. V Jaroslavicích si konzervativní, katolická, aristokratická rodina příliš nerozuměla s místním pokrokářským obyvatelstvem, kdežto konzervativní haličská výspa poskytla Hompeschům širší prostor pro jejich veřejné aktivity. Sám Ferdinand von Hompesch-Bollheim byl v letech 1885-1897 poslancem ve vídeňském parlamentě za ony polské venkovské obce.

Rozhovory s Rudnickými vynesly do popředí zajímavý fenomén, jak může být jedna osobnost a jedna rodina naprosto diametrálně odlišně hodnocena. V Jaroslavicích nezanechali Hompeschové výraznější stopu, patřili spíše ke společenským protivníkům Jaroslaviných občanů, kdežto na Haliči požívají zvláštní úcty. Místní kontext formovaný historií tak představuje určující faktor pro působení jedinců. Vždyť i na jaroslavickém panství se tehdy pokusili Hompeschové založit košíkářskou tradici (1880 zkoušeli položit základy košíkářské školy v Božicích), ale narazili u mnohem lépe situovaných jihomoravských domkařů, než byli ti haličtí, na nezájem. A pokrokářští Jaroslavičtí by dodali, že ony modernizační aktivity stejně nevycházely z hraběcích hlav, nýbrž že ideovým motorem hraběcích držav byl jejich vrchní administrátor Leopold Quaiss (1823-1902), výrazná postava zdejšího hospodářského a veřejného života (kupř. založil i terasové vinice na Lampelbergu).

Polský zájem o rodinu Hompeschů nás tak přivedl k dalšímu rozměru jaroslavické minulosti a umístění tabulky na jejich hrobce v neděli 11. května 2008 za přítomnosti rudnických harcerů, resp. skautů není jen aktem holdu Rudnických, ale vybízí i jaroslavické patrioty k uchopení rudnicko-jaroslavické minulosti a rozvíjení nově objevených vztahů i v budoucnosti. Rudničtí strávili v Jaroslavicích několik dní, aby poznali místo, odkud jejich dobrodinec pocházel (Ferdinand se tu narodil i zemřel). V onu neděli byli provedeni majitelem zámku dr. Hochfellnerem po bývalém hompeschském jmění, vzdali hold hraběti na hřbitově a den uzavřeli nad sklenkou vína. A jaroslavické jim chutnalo!

MM